Charlie, je dobré, že chcete vědět, jak je na tom Vaše dítě - předpokládám, že chcete vědět, jak je na tom s učením. (Děti velice potřebují, aby se rodiče zajímali, a Vaše má tu výhodu, že takového otce má!) Jak se dozvědět, a co se vlastně dozvědět, to je však taky moc důležité. Test - srovnávací, plošný, Vám řekne jenom, zda nebo "o kolik míst" je Vaše dítě na tom líp nebo hůř než tisíce jiných - jenže Vám test buď neřekne nic o tom, zda není jenom jednooké mezi slepými, anebo v čem je na tom líp (kdoví, zda se vůbec obsah testů dozvíte - příklady z loňska to potvrzují, MŠMT nechce testy po proběhnutí zveřejnit, nechce zveřejnit správné odpovědi - jak se ukázalo, je to proto, že měli v zadání testů i ve vyhodnocení chyby). Anebo Vám test něco o obsahu řekne: že Vaše dítě je na tom líp v docela primitivních věcech, které ve vzdělání třebas v češtině nic moc neznamenají (například má spočítat, kolik je v úryvku citoslovcí - potřeboval jste tohle někdy v životě? Právě tak tomu je nyní, soudě podle zveřejněných nebo "uniklých" testů). A to jsou právě důvody, proč mnozí testování nechceme. Plošné testování je z podstaty vadné, a u nás navíc ho státní tvůrci neumějí dělat.
Myslíte, že byste byste mohl požadovat, aby místo sdělení typu "Vaše dítě je 4256. z počtu 28904" Vám učitel žáka řekl "Tohle jsou naše cíle v tomto ročníku v např. češtině, a tady jsou práce Vašeho žáka, tady mé pozorování o tom, jak dítě postupuje, když má něco pro učení vyřešit. Vidíte? Našel tuhle podstatné údaje, takto je dává dohromady, v tom je velmi dobrý, nedělá zbytečné kroky kolem, to se mu bude hodit ve studiu. Ale vidíte, jak snadno přehlédne drobné rozdíly, které však mají velký vliv na celkový výsledek? Zkusíme ho naučit, aby si pečlivě kontroloval po prvním náčrtu i tyhle detaily a opravil si to." Atd. To je skutečné hodnocení, nad autentickým materiálem od žáka, a má tu přednost, že žák i rodič i učitel hned vědí, co dělat dál. A tohle Vám žádný test neřekne (leda snad takové ty malé kvízy před koncem hodiny, o nichž mají žáci ještě čas si promluvit, jak to tedy mají udělat lépe.
Že chvilku trvá, než Vám to učitel sdělí? Ale ten čas už je rovnou investice do učení žáka! Vy budete rozumět, jak se posouvá kupředu, a už tím mu úžasně pomáháte (na to jsou ve světě výzkumy o rodičovské účasti). Učitel má, jak vidíte, rovnou připraveno to, co mají děti dozvídat o své práci, aby ji zlepšily - čili zas je to přímá investice do kvality učení i výuky. A to, co se tak dítěti (a rodiči) sdělí, je přesně to, co žákovi říká: na tohle se soustřeď, to zlepši, tamto děláš dobře, drž se toho, atp.
Ale testy toto nedělají: vidíte, že dítě vybralo špatnou odpověď, ale jak se to mělo udělat, aby našlo správnou? To poučení přijde kdovíkdy později. To je velice neefektivní, "spatná investice". Navíc nejde ve vzdělání o výběr správných nabídnutých odpovědí, ale vzdělaný člověk - i žák! - má umět spíše se ptát, klást si otázky, které ho posouvají vpřed, kvůli kterým se naučí postupy, jimiž se výsledky přinášejí. Musí mít i vědomosti, jenže ty se neuloží do paměti testem, ani učením na testy, nýbrž opravdovým používáním informací při řešení různých situací, úkolů ve výuce (tedy ne při kontrole!)
To je další chyba plošného státního testování:
Přinutí učitele (mocí státního úřadu - té se nedá uhnout), aby vyučovali hlavně těm malým a podružným, primitivním složkám oboru, protože ty se dají testovat a na nich pak záleží osud žáka i školy - docela zbytečně. Takže Vaše dítě nebude dostávat dobrou výuku, díky níž by se rozvíjelo v chytřejšího člověka, ale bude mechanicky nacvičovat na testy.
V cizině už na ten zhoubný vliv přišli, ve Finsku dávno, v USA nyní, jinde se to různě přelévá, ministerstva chtějí testovat, aby měl politik v ruce nějaká čísla, protože politici ničemu víc nerozumějí, ale děti, učitelé a rodiče chtějí vzdělání, ne součty ze statistiky., i nichž pak stejně nikdo neumí říct, jakou vzdělanost Vašeho žáka představují.
Omlouvám se za překlepy, na téhle černé stránce špatně vidím, ale snad jsem vyjádřil jasně, jak to myslím? Kdyby ne, napište.